Drobečková navigace

Úvod > Život v obci > Historie

Historie 

Z PRAVĚKU

 Vrchoslavice a sousední osada Dlouhá Ves se nacházejí v úrodných nížinách střední Moravy u říčky Hané, a tak sotva překvapí, že toto území bylo osídleno takřka nepřetržitě po celý pravěk. Důkazem jsou početné nálezy z celého vrchoslavického katastru, které jsou roztroušeny po moravských muzeích a dokazují poměrně hojné a různorodé osídlení snad ze všech pravěkých období.

Stopy po přítomnosti člověka z nejstaršího období lidských „dějin“ – ze starší doby kamenné, představuje pouze ojedinělý nález kamenného úštěpu z této doby, ale protože v širším okolí nejsou nálezy z této doby nijak vzácné, lze předpokládat, že se tehdejší lidé potulovali i po dnešních vrchoslavických polích a loukách.

Stálé osídlení Vrchoslavic nastává až s počátkem mladší doby kamenné, kdy lidé přešli k usedlejšímu způsobu života. Podle typické výzdoby nádob archeologové nazvali tyto dávné obyvatelé lidem kultury s lineární keramikou, jejich mladší následovníky pak pojmenovali lid s vypíchanou keramikou.

Po určité odmlce byly osady osídleny až v pozdní době kamenné. Tehdy u nás žil lid kultury zvoncovitých pohárů.

S následující dobou bronzovou je již spojeno použití nového materiálu, který sloužil k výrobě nástrojů, nářadí a zbraní – bronzu.

Ve střední době bronzové se na Moravě setkáváme s tzv. mohylovými kulturami. Sídliště z tohoto období je povrchovými sběry doloženo u západního okraje vsi v okolí silnice, která míří do Mořic.

Následující kulturní komplex lužických popelnicových polí zahrnuje poměrně dlouhé období takřka 900 let, v archeologické řeči se jedná o mladší a pozdní dobu bronzovou a starší dobu železnou, kdy se již objevují první výrobky ze železa.

Prvními obyvateli střední Evropy, které již známe jménem a kteří se u nás objevují v mladší době železné, jsou Keltové. Stopy po sídlišti Keltů v podobě drobných zlomků keramiky lze při troše pozornosti občas objevit pouze na poli jižně od Vrchoslavic.

Početné nálezy jsou zato spojeny s Germány a dobou římskou.

5. – 6. století je v archeologické terminologii nazýváno dobou stěhování národů. Sídlišť z této doby není obecně příliš mnoho, ovšem potěšitelné je, že jedno z nich známe i z Vrchoslavic. Opět byl tehdy osídlen prostor v dnešním bezprostředním jižním sousedství obce, jak dokládají charakteristické nálezy zlomků keramických nádob z té doby.

PRVNÍ DATOVANÉ ZMÍNKY

 Vrchoslavice, ležící na terénní vyvýšenině na pravém břehu říčky Hané při soutoku s Pavlovickým potokem, patří k vrstvě velmi starých vesnic. Podél Hané šla ve středověku hlavní komunikace z Podunají přes Vyškov, Kojetín a pak Moravskou Bránou na Krakov. U Mořic se od ní oddělovala cesta vedoucí po pravém břehu Hané do Kroměříže a dále na Uherské Hradiště a do Uher. Tyto cesty přirozeně ovlivňovaly vývoj zdejšího osídlení.

Při dosídlování krajiny ve 13. století byla založena v těsné blízkosti osada Dlouhá Ves, pojmenovaná zřejmě podle tvaru svého půdorysu.

Obě vesnice vznikly v každém případě dávno předtím, než se v polovině 14. století, téměř současně, poprvé objevují v písemných pramenech. Jejich osudy jsou v historii velmi úzce spjaty a od 14. století tvořily po celé feudální období jeden statek.

Nejstarší zmínku o vsi Vrchoslavicích, datovanou k roku 1351,  kdy obě obce jsou uváděny jako majetek pana Janoše z Drahotuš. Od té doby jsou Vrchoslavice i Dlouhá Ves majetkem různých panských rodů. Tuto první zmínku o Vrchoslavicích nacházíme v moravských zemských deskách, založených nedlouho předtím (v roce 1348) Karlem IV. k záznamům držby šlechtického pozemkového majetku.

Ve Vrchoslavicích se již před rokem 1351 nacházela tvrz, dvůr, kostel a mlýn, z čehož můžeme soudit, že Vrchoslavice patřily k větším a významnějším lokalitám. Kdy a proč stará vrchoslavická tvrz zanikla, nevíme. Po roce 1355 zanikl rovněž zdejší mlýn (udržel se jen mlýn v Dlouhé vsi).

V 16. století získal tvrz s obcí významný moravský rod Podštatských z Prusinovic, řada jeho příslušníků má dodnes v místním kostele sv. Michala cenné renesanční náhrobky. Svědčí to o tom, že Podstatští měli k Vrchoslavicím zvláštní vztah. Jejich erbem bylo stříbrné jelení paroží a toto paroží je součástí obecního znaku. Posledními majiteli poplužního dvora až do roku 1945 byli příslušníci rodu Walderode.

Na počátku 17. století  měly Vrchoslavice s Dlouhou Vsí 36 usedlostí, za 30 leté války (1618-1648) však byly obě vesnice z 80 procent vylidněny. Úrodná hanácká krajina nezůstala dlouho opuštěná.

Z poloviny 18. stol. máme první statistické údaje o počtu obyvatel: v r. 1768 žilo ve Vrchoslavicích a Dlouhé Vsi 330 obyvatel.

KOSTEL

Kostel existoval ve Vrchoslavicích už v polovině 14. stol., dobu jeho vzniku však neznáme. Původní kostel byl asi malou stavbou gotického slohu a do třicetileté války náležel protestantské sektě pikardistů, později pak pustl. Až v roce 1729 byla hrabětem Walderode obnovena v obci duchovní správa a založena škola.

Jádro starého kostela se patrně zachovalo až do ½ 19. stol. V r. 1858 byla zbourána podstatná část starého kostela, zachována zůstala pravděpodobně opravená věž (původem ze 14. stol.), která je součástí i dnešního kostela. Kostel je zasvěcen sv. Michalu.

Původ farní budovy je rozporuplný – podle některých zdrojů je fara vystavěna v r. 1730, podle jiných to byl původně lovecký zámeček, z dalších materiálů se můžeme domnívat, že vrchnost věnovala pro stavbu fary nějaký starší objekt. Kdoví. K faře patřilo také několik hospodářských budov, které však r. 1751 vyhořely.

Myšlenka nového kostela měla již delší dobu podporu většiny farníků. 23.6.1858 byl položen a požehnán základní kámen ke stavbě  nového kostela. Stavbu doprovázely nemalé problémy, kdy obyvatelé sousedních vesnic odmítli na stavbu přispívat. 29.6.1862 za účasti několika tisíc obyvatel a návštěvníků byl dokončený „kostel požehnán“ . V roce 1868 byl kostel vysvěcen olomouckým arcibiskupem, předcházelo tomu uložení ostatků svatých. Postupně instalovány varhany, hlavní a boční oltáře (sv. Barbory a sv. Kajetána), 4 náhrobky z konce 16. stol. a dále vybavován interiér kostela.

V obou světových válkách zrekvírovány zvony (1917 i 1942), následně uspořádány sbírky na nové kostelní zvony. Po II. svět. válce odstraňovány následky osvobozovacích bojů v blízkosti kostela. V r. 1978 instalovány velké věžní hodiny od místního dárce. V r. 2000 kompletně zrekonstruována střecha kostela.V roce 2007  nová věž kostela.

ŠKOLA

V roce 1729 byla zřízena farní škola. Školní budova však postavena nebyla a vyučovalo se v různých domech (např. v domě Vrchoslavice č. 20, Dlouhá ves č. 10), následně v bývalé vyhořelé palírně u fary, která se postupně upravovala a rozšiřovala.

Teprve 12.4.1886 se začalo se stavbou nové školy, která byla 22.9. dokončena a  7.11.1886 vysvěcena.

Škola byla součástí života obce a učitelé měli mimořádnou úlohu nejen při vzdělávání, ale i ve společenském a kulturním životě. V r. 1924 navštěvovalo vrchoslavickou školu 97 žáků, zato v r. 1940 zde byla kvůli malému počtu žáků zřízena pouze jednotřídka.

Po válce se školní budova dočkala řady stavebních oprav – zavedení vodovodu, položení  střešní krytiny, obkladů atd., v letech 1961/1962 zde došlo ke generální opravě.

V současnosti se vyučuje ve 2 třídách, součástí školy  je školní družina i školní jídelna.

V sousedství stojí mateřská škola, postavená v r. 1975 v bývalé farské zahradě. Více o historii mateřské školy se můžete dočíst na stránkách MŠ Vrchoslavice.

Roku 1833 byl zřízen nový HŘBITOV, v jehož sousedství byla v roce 1925 postavena RADNICE.

KAPLIČKA V DLOUHÉ VSI

Na jejím místě stávala zřejmě, jak bývalo zvykem, původně dřevěná zvonice. Stavbu dnešní kaple lze datovat do období po roce 1867, kdy na dobovém plánu, zhotoveném na popud mlynáře Josefa Adámka, není ještě uvedena. První známá oprava je z roku 1970 z darů obyvatel Dlouhé Vsi, vedle omítky i plechová střecha, na kterou přispěl Národní výbor. Malbu vnější i vnitřní provedl Stanislav Foltýn, otec. Na poslední dílčí úpravě v roce 1995, provedené na náklad Jiřiny Vystrčilové z Dlouhé Vsi, malbu provedl Stanislav Foltýn, syn. Obrazy věnoval Vladimír Bartošek. O původní zvon přišla kaplička zřejmě za první světové války, neboť z roku 1921 je zmínka o svěcení zvonu pro kapli. Ten byl konfiskován pro válečné účely v roce 1942 a nový zvon v roce 1957 byl pořízen zásluhou Josefa Šrámka. Než se odstěhoval, býval zvoníkem v kapličce obecní pastýř Josef Koza, později Ambrož Chromec.

MLÝN V DLOUHÉ VSI

První zmínka o mlýně v Dlouhé Vsi je z roku 1353, kdy je uváděn jako panský mlýn spolu s krčmou, tvrzí a 4 chalupami, domkem hlídače rybníka a jedním třičtvrtělánem, tedy větší zemědělskou usedlostí. O existenci mlýna je doklad z roku 1466 v souvislosti s místním splavem. Z roku 1667 je další zmínka o mlýně se dvěma složeními a kašníkem.

Od mlynáře Dvořáka koupil mlýn v roce 1797 smlouvou z 10. srpna Georg Adámek za 10 000 zlatých. Mlýn ve vlastnictví jeho rodiny byl provozován až do roku 1950.

V roce 1866 byla budova mlýna rozšířena přístavbou na pravý břeh strouhy, ve staré budově na levé straně pak zůstalo šrotování, loupání prosa na kaši a dělání krup z ječmene. V roce 1914 došlo k zvýšení hlavní budovy o patro.

Původně mlýn poháněla dvě vodní kola na spodní vodu o průměru 6 m, zvaná Amerikány, později menší o průměru 2,5 m na horní náhon. V roce 1905 došlo ke stavbě první a roku 1907 druhé turbíny. Druhá turbína umožnila osvětlit mlýn vlastní elektřinou. Každá turbína měla výkon 18 HP. Mlynář Adámek podporoval Sokol a tak v roce 1923 dynamo z mlýna umožnilo osvětlení i pro divadelní hru Lucerna, hranou Sokolem v místním hostinci u Vetešníků. Místo u mlýnského splavu bylo i oblíbeným výletním místem, zvaným Zamlýní.

Po roce 1950 postupně chátral nejen mlýn, ale i jeho zařízení a v roce 1958 byl zničen i dlouhoveský splav, opravovaný naposled v roce 1903. V roce 1964 zanikl náhon. S rekonstrukcí objektu se začalo až v roce 1993.

Původní jez měl délku 21 m a 4 stavidla, nad stavidly byla šindelem krytá stříška. Délka náhonu byla 217 m a náhon od mlýna zpět do Hané měl 160 m. Do zdiva u větší turbíny byl zabudován železný hřebík s mosaznou hlavičkou, označující nadmořskou výšku 202,65 m. Byl důležitý při kontrole průtoku a vodního práva vůbec. Hřebík nahradil původní hamový kůl, osazený v roce 1843 ve směru pod jezem mezi mlýnskou strouhou a Hanou. Stav vody byl rozhodující pro správný chod mlýnských kol nebo turbín, ale pokud byl mimořádně suchý rok, mohl se chod mlýna i zastavit, jak tomu bylo v roce 1908, kdy byl mimo provoz 2 měsíce.

Pod stavem, v místech, kde přetékala přebytečná voda, se vytvořil „koňský důl“, hlubina, kde nedosáhli na dno ani plavící se koně.