Letní tábor "Poznej svůj region"

Letní tábor za humny???

Ano, přesně tak by se mohl jmenovat náš pětidenní poznávací pobyt pro 38 dětí z celého Mikroregionu Němčicko,  které se jej zúčastnily.  Do samotného projektu, jehož myšlenka vznikla ve Vrchoslavicích, byly přizvány obce Vitčice, Dřínov, Doloplazy a Tištín. Každá z oslovených obcí nezaváhala ani minutu a do zajímavého projektu se zapojila.

A v čem vlastně celé putování spočívalo? Každý táborový den probíhal v režii jiné obce, což znamenalo  připravit nejen program pro početnou skupinu dětí, ale také zajistit  stravu  a ubytování.  Díky tomu, že obce nedostaly žádný jasně určující návod, jak má den v jejich režii vypadat, byl program neuvěřitelně různorodý a pro děti stále atraktivní.  Děti se rozhodně nenudily, naopak. Každá obec chtěla ukázat ze svých možností co nejvíc a tak jsme každý den usínali totálně zničení a unavení J.

První den, ve Vitčicích, nás přivítal slunečními paprsky v tamním areálu Centra volného času, kde byly pro děti připraveny hry, návštěva lesa a hlavně projížďka na koních. Odpoledne jsme strávili při příjemném koupání ve Vitčicích a domů nás zahnala bouřka. Bouřkové počasí se nás po zbytek pobytu drželo jako blecha v kožichu.

Po bouřkové noci ve Vitčicích jsme se ráno vydali pěšky na Dřínov. Největší  liják nás zastihl v lese a tím pádem byla  cesta v dešti  o něco snesitelnější díky velkým stromům.  Na Dřínov dorazili první turisti s úsměvem a tak bylo jasné, že dešťové kapky si na nás nepřijdou.  Dřínovští si pro nás připravili nejen poznávací hru po Dřínově, ale také večerní letní kino na fotbalovém hřišti a strašidelnou noční hru. Nocování na obecním úřadě na Dřínově bylo premierou nejen pro děti, ale i pro dospěláckou posilu z Dřínova, která na úřad chodí každý den do práce .

Třetí den jsme využili pro přesun autobus, protože z Dřínova do Tištína by byl pěší přesun nekonečný. V Tištíně už na nás čekala tamní skupinka dobrovolníků, kteří nás nejprve provedli  po své obci. Děti tak mohly vidět např.  tištínský kostel , školu a rozlehlé dětské hřiště. Po úžasném obědě v prostředí muzea zemědělských strojů, kde nás pan předseda provedl, jsme se vydali pěšky na kozí farmu Nikáda v Koválovicích. Pro mnohé děti, které viděly živou kozu prvně v životě, to byl obrovský zážitek. Ochutnávka sýrů se malinko zvrhla v útok sarančat J, ale paní Kubíková, které farma patří, o úsměv nepřicházela. Děti si také vyzkoušely dojení koz. Cesta zpátky už byla dlouhá zejména pro nejmenší účastníky a to jsme ještě netušili, že nás čeká  upršený večer.  Podvečerní program museli tištínští úplně přehodnotit, protože z nebe tekly provazy. Tak nastal čas na deskové hry v prostředí  myslivecké chaty jejich háječku. Ovšem  některé naplánované věci se špatně ruší  a tak se špekáčky opékaly nad neustále uhasínajícím ohněm pod návalem deště  a chutnaly jako nikdy.  Stezka odvahy mezi kapkami deště, blesky a hromy napříč Tištínem z háječku do sokolovny byla stezkou odvahy i pro nás dospěláky.

S přibývající únavou a ubývajícími silami jsme se čtvrtý den přesunuli do Doloplaz.  Doloplazská parta svůj den zahájila prohlídkou bažantnice a vycházkou kolem doloplazských rybníků, do místní části Poličky, kde byly mnohé děti vůbec poprvé.  Dešťové počasí se nás stále drželo a tak jsme stihli dojít akorát k obědu, který u dětí byl mezi všemi obědy na prvním místě.  skupinka doloplazských žen pro děti připravila bezmála 250 bavorských vdolečků, které neměly chybu J. Odpolední program spočíval v poznávací hře napříč okolím Doloplaz, kterou opět narušil liják. Nicméně ani jedna vypravená skupinka svůj úkol nevzdala a všichni se vrátili s papírem plným odpovědí a obuví plnou bláta. L Na pohádku na dobrou noc se přišly podívat i mnohé místní děti a před námi byla předposlední noc.

Ráno jsme se přesunuli do poslední obce, do Vrchoslavic.  Na Zamlýní jsme složili svá zavazadla a provedli děti přes Dlouhou Ves až na fotbalové hřiště. Tam pro ně byly připraveny běhací hry a také jsme využili naše krásné dětské hřiště, které by nám mnohé obce mohly závidět. Šílené dusno, které panovalo už dopoledne bylo předzvěstí toho, co jsme si ani nechtěli představit.  Po výborném obědě jsme se přes pamatovací hru prokousaly zpět na Zamlýní. Vojenské stany, které pro nás mezitím byly postaveny už vyzývaly k nastěhování. Děti jsme rozdělili do skupin tak, aby byly všechny stany využity, jakmile si děti ve stanech vybalily věci, roztáhly spacáky a otevřely své, už tak dost použité, kufry,  přišly nás navštívit snad ze všech světových stran bouřky.  Nebe se proměnilo v peklo a hřmělo, blýskalo se a neuvěřitelný liják nahnal všechny děti pod jediný přístřešek na Zamlýní, pod pergolu. Odtud jsme pak jen přihlíželi tomu, jak vojenské stany pod přívalem deště  prověšují své střechy a mnohde se naprosto nepatrnými dírkami ve stanu dostalo do jejich útrob neskutečné množství vody.  Během lijáku jsme s dětmi zahráli nemálo her právě pod pergolou, ale obavy z přicházejícího večera sílily.  Nejhorší však bylo zjištění, že několik dětí má své věci totálně mokré a nepoužitelné. Protože z dětí se za pět putovních dnů stala úžasná parta, tak nastala výměna mokrého oblečení za suché a prakticky nezůstal nikdo, kdo by  neměl v čem být. Situaci taky dost zachránilo rozdání jednotných triček, která jsme díky dotaci Olomouckého kraje pro všechny účastníky získali.  S pocitem, že jsme překonali to nejhorší, co jsme mohli, jsme se pustili do  hraní her, chystání večerního opékání špekáčků. Pomalu se začali sjíždět pozvaní hosté na závěrečný táborák, pozvání přijali jednotliví starostové ze všech obcí, také novináři a mnozí další.  Příjemná zábava, kterou doplnili svou hudební produkcí  Jirka Horák a Staňa Vládek byla utnutá kolem desáté hodiny večerní  další bleskovou průtrží mračen.  Po ní už si pro děti začali přijíždět první rodiče s obavami, jak nepřízeň počasí pod stany zvládáme a vzhledem k velmi omezené kapacitě místnosti v budově Zamlýní jsme byli nuceni obvolat několik dalších místních rodičů, aby si pro své děti přišli na přenocování doma. Nakonec se do klubové místnosti uložilo neuvěřitelných  20 dětí, a v nejsušším stanu spalo dalších 8 nejstarších táborníků.

Ráno nás nesměle probudilo sluníčko, jakoby nic. Za pomoci mnoha rodičů jsme složili zcela promoklé vojenské stany  a se slovy „nikdy více“ začali plánovat další ročník tohoto velmi úspěšného tábora.

Špatné věci posilují a tak si myslím, že díky velmi nepříznivému počasí, které nás celý pobyt provázelo, si mnohé děti sáhly na své možnosti a to je pro ně jedině dobře J. Jsou to velké šikulky.

Záměrem celého projektu bylo poznávání nejbližších obcí,  propojení vztahů mezi dětmi  ze sousedních obcí a to se povedlo více, než se do projektu dalo napsat. 

Pět dnů s dětmi strávili tři vedoucí, přičemž z Dřínova to byla paní Marcela Oborná, z Doloplaz Kateřina Dostálíková a z Vrchoslavic Eva Bašková.  V každé obci se do přípravy zapojilo bezmála 10 – 15 osob tak, aby všechno klaplo jak má a za to všem patří upřímné a velké poděkování. Všichni zapojení se na realizaci podíleli zcela dobrovolně a bez nároku na odměnu.

Bylo dobře.  J

Eva Bašková