8. Zelinkův kříž

Na původních hraničkách katastru Vitčic a Vrchoslavic (dnes katastr Vitčic) byl v roce 1854 zřízen dřevěný kříž. Tento zanikl někdy po roce 1898 (kdy je o něm poslední písemná zmínka). V roce 1904 nechala vdova Terezie Vránová z Vitčic čp. 22, u polní cesty mezi Vrchoslavicemi a Vitčicemi, naproti místu kde stál původní kříž, vybudovat tento kamenný kříž. Kříž stojí ve stínu mohutného jírovce maďalu (kaštanu), který byl patrně zasazen v době zbudování kamenného kříže. Pamětníci z Vrchoslavic praví, že již v době II. světové války to byl mohutný strom. Můžeme tedy předpokládat, že roste přes 120 let.

Něco tady neladí?

Proč Zelinkův, když jej nechala vybudovat vdova Terezie Vránová?

TIP: Postavte se zády ke kříži a rozhlédněte se. Pojmenujte obce a města které z tohoto místa vidíte.

Další informace o stanovišti

Usedlost čp. 22 ve Vitčicích získává, v roce 1886 za cenu 6.290 zlatých, František Vrana. O dva roky později se oženil a polovina majetku přechází na jeho ženu Terezii rozenou Župkovou z Vrchoslavic.

Po smrti Františka v roce 1904 přechází na vdovu Terezii celé jmění, ta se ještě téhož roku provdává za Ferdinanda Zelinku z Křenovic. Ten se sňatkem stal spolumajitelem usedlosti, ke které patřily i polnosti, včetně pozemku, na němž dnes stojí kamenný kříž (taktéž z roku 1904).

Terezie Zelinková zemřela v roce 1952. Její druhý manžel Ferdinand ji na cestě na věčnost následoval v roce 1960.

Ke kříži se vztahuje také smutný příběh 17 leté děvečky Anny Prekopové, která sloužila na vitčické usedlosti čp. 22.

V roce 1932 zde Anna porodila nemanželské dítě. Novorozeně zavraždila a zakopala do hromady hnoje pod křížem. Čtrnáct dní po svém hrozném činu sama spáchala sebevraždu oběšením. Co Annu vedlo k takto hrůznému činu?  Kdo byl otcem dítěte? Co se na statku u Zelinků odehrávalo? Na tyto otázky historické prameny odpověď bohužel nedávají…

Majestátní kaštan uprostřed pole fascinuje už celé generace. 

Kaštan, botanický jírovec madal, nebo taky kaštan koňský (Aesculus hippocastanum) je úchvatný každou svou částí, v každé roční době z každého pohledu a za každého počasí. Jak se může v přírodě něco tak krásného vyskytovat? Košatá koruna, dlanité listy, květenství, pichlavé obaly plodů i plody samotné – lesklé kulaté kaštánky, to vše jsou nádherné hříčky přírody, které jsou hodny obdivu.

Tento strom roste v hanáckém poli již více jak 120 let. Pravděpodobně byl vysazen okolo roku 1904. Svůj stín poskytoval lidem chodícím do vitčického lesa po polní cestě , která je už,dávno rozoraná, třešňové stromy, které ji lemovaly dávno, dávno vykácené.

V šedesátých až devadesátých letech minulého století, kdy už alej ani polní cesta vinoucí se kolem Zelinova kříže nebyly v aktuálních mapách zakresleny, tak mezi Vrchoslavicemi a Vítčicemi bylo jedno veliké pole. Nebyla ještě cyklostezka, dálnice, jen velké širé lány. Často to byly lány cukrové řepy. Cukrová řepa (betta vulgaris) se v té době pěstovala technologiemi, která vyžadovala vysoký podíl lidské práce. Prvním vstupem kdy lidská ruka zasáhla, bylo jednocení. Za několik týdnů na to odplevelení. A právě při těchto zemědělských pracích se z generace na generaci vyprávěla historka o zavražděném novorozenci zakopaném do hromady hnoje pod Zelinkovým křížem.

Dnes už se řepa pěstuje technologii bez ruční práce. Možná právě toto zastavení cyklostezky přispěje k tomu, aby smutný příběh děvečky Anny nebyl zapomenut.

 Nápis na kříži – přední strana:                                                      

„Přistup poutníče sem blíže,                                                            

když v potu práce pracuješ.                                                                       

Pozdrav svého Spasitele,                                                                 

když vůkol kříže putuješ.“                                                                

Nápis na kříži – zadní strana:

Ke cti a chvále Boží

Věnovali manželé František a Terezie Vranovi

1904