5. Obelisk

OBELISK s reliéfem Kristovy hlavy

Obelisk je památník v podobě samostatně stojícího sloupu. Právě takový byl vystavěn v místech, kde historické prameny uvádí, že byly pochovány oběti cholery z naší obce. Cholera postihla Vrchoslavice v roce 1831.

První evropská pandemie cholery proběhla v letech 1831–1832. „Asijská cholera“ tehdy těžce zasáhla i okres Kojetín (cholera zde vypukla i v letech 1836, 1849, 1851, 1855 a 1866). Pro Kojetín a okolí byl rok 1831 obzvlášť zlý. Krajský úřad v Olomouci reagoval na situaci 5. října 1831, kdy vydal oběžník oznamující vypuknutí cholery v Kojetíně, Popůvkách, Němčicích a Víceměřicích. Na Kojetínsku nebyla lékárna. Pro léky se muselo jezdit až do Kroměříže či Tovačova. K soudnímu okresu Kojetín náležely obce: Kojetín, Čelčice, Dobromilice, Doloplazy, Dřevnovice, Hruška, Ivaň, Klenovice na Hané, Klopotovice, Kovalovice u Kojetína, Kovalovice u Tištína, Křenovice, Lobodice, Měrovice na Hané, Mořice, Němčice na Hané, Nezamyslice, Obědkovice, Oplocany, Osíčany, Pavlovice u Kojetína, Pivín, Poličky, Polkovice, Popůvky, Rakodavy, Skalka, Srbce, Stříbrnice, Těšice, Tištín, Tovačov, Tvorovice, Uhřičice, Věrovany, Víceměřice, Vitčice, Vrchoslavice.

První oběť cholery zemřela 1. října 1831. Vrcholem epidemie byly dny  18. a 19. říjen, kdy na choleru umřelo 19 a 18 kojetínských obyvatel. Poté úmrtnost klesala až do 5. prosince. V obcích, kam nebyl k nemocným přivolán lékař často lidé zaměňovali choleru za úplavici nebo průjem a proto knihy zemřelých často uváděly jako důvod úmrtí nepřesné údaje.

Obelisk nechali postavil manželé Jan a Františka Hrabčíkovi v roce 1855 namísto původního kovového kříže.

Další informace o stanovišti

Cholera je  nebezpečné průjmové onemocnění vyvolané  gramnegativní bakterií Vibrio cholerae.

Podle nejčastějšího výskytu se nemoc také nazývá asijská cholera (cholera asiatica).

Infekce se přenáší vodou znečištěnou fekáliemi. Nemoc se projevuje těžkými poruchami trávicího traktu. Nakažený v důsledku velké ztráty tekutin (průjmy, zvracení) rychle ztrácí síly a umírá. Původně indická nemoc pronikla do Evropy koncem dvacátých let 19. století. V následujících desetiletích postihlo starý kontinent šest pandemií cholery.

Historii zaznamenala tyto pandemie cholery:

1. 1816–1826: v Asii
2. 1829–1851: v Evropě a severní Americe
3. 1852–1860: v Rusku
4. 1863–1875: v Evropě
5. 1881–1896: v Evropě
6. 1899–1923: v Rusku a Osmanské říši

Cholera však není zcela vymýcena. V tomto století byly zaznamenány epidemie této choroby na Haity (2010) nebo v Iráku (2015).

Pandemie cholery na Kojetínsku

První evropská pandemie cholery proběhla v letech 1831–1832. „Asijská cholera“ tehdy těžce zasáhla i okres Kojetín (cholera zde vypukla i v letech 1836, 1849, 1851, 1855 a 1866). Pro Kojetín byl rok 1831 obzvlášť zlý. Během jara postihly město dva velké požáry, v září se rozvodnila řeka Morava, jejíž voda byla navíc otrávená. Od srpna 1831 kojetínští obyvatelé počítali s příchodem hrozné nemoci, jež již řádila v Uhrách. V Kojetíně bylo narychlo připraveno vnitřní vybavení špitálu. Ke čtyřem místním lékařům, z nichž dva byli Židé, byli do Kojetína úředně ustanoveni čtyři další lékaři.

Podzim 1831

Krajský úřad v Olomouci reagoval na situaci 5. října 1831, kdy vydal oběžník oznamující vypuknutí cholery v Kojetíně, Popůvkách, Němčicích a Víceměřicích. Achillovou patou se stala absence lékárny v Kojetíně. Pro léky se muselo jezdit až do Kroměříže či Tovačova.

První oběť cholery zemřela 1. října. Vrcholem epidemie byly dny  18. a 19. říjen, kdy na choleru umřelo 19 a 18 kojetínských obyvatel. Poté úmrtnost klesala, poslední oběť zemřela 5. prosince.

Město Kojetín přišlo koncem roku 1831 v důsledku cholery o 240 křesťanských a 15 židovských osob. Vzhledem k celkovému počtu obyvatel Kojetína (v roce 1820 v něm žilo 3468 obyvatel, z toho 376 Židů) se jednalo o bezmála deset procent populace.

Cholerou byly velmi postižené rovněž všechny tři obce, které tehdy patřily do obvodu kojetínské farnosti. Jednalo se o Uhřičice (53 mrtvých), Křenovice (34 obětí) a Popůvky (16 obětí).

Následující epidemie již nepřinesly tolik obětí. Při epidemii v roce 1866, jež vypukla po prusko-rakouské válce v Kojetíně tehdy na choleru zemřelo 132 osob včetně 24 pruských vojáků.

Po vypuknutí cholery v roce 1831 byly mrtvoly nejprve pohřbívány na hřbitově u kostela v Kojetíně, brzy poté bylo jako pohřebiště vybráno pole za městem, za bývalou panskou cihelnou. Na samostatných cholerových hřbitovech byly oběti zpravidla pohřbívány hromadně do větších jam. Hroby nebyly označovány náhrobníky apod. Týkalo se to i kojetínského cholerového hřbitova. Ještě na konci roku 1831 ně něm byl vztyčen vysoký dřevěný kříž s nápisem. Kříž zhotovili místní tesaři a truhláři (Dominik Pavlík, Josef Uher, Antonín Stav). V roce 1892 byl kříž přenesen na kojetínskou faru, kde byl na dvoře připevněn ke zdi. Podle záznamu Karla Štégera z roku 1925 kříž již tehdy neexistoval. Na cholerovém hřbitově byl v roce 1892 postaven nový dřevěný kříž s podobou Krista a s plechovou tabulkou nesoucí tento nápis: „Zde v Pánu odpočívají/ roku 1831 na choleru zemřelí./ Ježíši, pro nás ukřižovaný,/ budiž slitovníkem duší jejich!/ Kříž tento znova postaven jest/ roku 1892 a obnoven roku 1919.“ Znění textu si Karel Štéger opsal (foto č. 1).

     Podle popisu Karla Štégera vypadal hřbitov na přelomu 20. a 30. let 20. století takto: za křížem byl vysázený rondel šeříkových keřů. Dřevěná ohrada hřbitova, vybudovaná již v roce 1831, tehdy již dávno neexistovala. V roce 1925 zde město nechalo vysázet v pěti řadách 42 třešňových stromů. Dřevěný kříž byl často vyměňován. Důvodem byl pochopitelně stav materiálu, z něhož byly kříže vyrobeny. Již z méně pochopitelných důvodů se měnily i texty na plechových cedulích. První z nich zaznamenal Karel Štéger ve dvacátých letech 20. století (viz výše). Nevíme, zda se předtím na kříži nacházel ještě jiný text. Na fotografiích z poloviny šedesátých let 20. století, které jsou uloženy ve Státním okresním archivu Přerov v Henčlově, lze číst jiné texty: „Zde/ v Panu odpoczivagi/ cholerou zemrzeli/ L. P./ 1831–1866“ (foto č. 2). Staročeské znění nápisu kritizoval Bohumír Štéger, syn Karla Štégera. Na jiné fotografii je tentýž text uveden s diakritickými znaménky: „Zde v pánu/ odpočívají/ cholerou zemřelí/ 1831-1866“ (foto č. 3). 

Dnes lze v místech cholerového hřbitova spatřit remízku, na jejímž okraji stojí vysoký dřevěný kříž s plechovým korpusem. Nachází se na něm cedule z roku 1993, jež informuje o pochmurných událostech následujícím způsobem: „Kříž postaven/ LP 1831/ na památku obětí/ moru a cholery/ LP 1792–1831/ odpočinutí věčné/ dej jim Pane“ (foto č. 4). Informace na první tabuli byly objektivní, na dalších cedulích byly navíc zmíněny i oběti následujících epidemií cholery. Otázkou je, zda zde byly opravdu pohřbeny. Již v roce 1832 byl totiž v Kojetíně založen nový „univerzální“ hřbitov, jenž slouží do dnešních dní. V případě poslední cedule nelze konstatovat nic jiného než nepravdivé a zmatečné tvrzení: V roce 1792 se žádná epidemie moru nekonala. A pokud jde o choleru, poprvé vypukla v Evropě až v roce 1831. A právě tehdy v Kojetíně vznikl cholerový hřbitov. Autoři textu z roku 1993 neměli evidentně správné informace, respektive neznali texty z předchozích cedulí. Každopádně jejich dílem vznikl jeden z mnoha nesprávných údajů. Ovšem je to asi lepší, než kdyby na pietním místě nebyly uvedeny žádné údaje připomínající někdejší smutné události…

https://www.vakciny.net/AKTUALITY/akt_2013_03.htm?accept_cookie=1