Výstava k 70. výročí osvobození Vrchoslavic
Možná jste si řekli: O čem taková výstava zrovna ve Vrchoslavicích může být? Vždyť tady nebyli židé, partyzánský oddíl, parašutistický výsadek, neproběhla tu významná bitva ani nikdo z obyvatel nebojoval v zahraničním odboji. Ano, to je pravda. Vrchoslavice měly to obrovské štěstí, že je válka poznamenala méně než jiné části naší republiky. Ale přesto to byla doba, kdy obyvatelé nežili svobodně a hlavní emoce, která jim ovládala mysl, byl strach.
A právě proto, aby už lidé nikdy nežili ve strachu a obavách, je potřeba si připomínat tyto chvíle.
Sedmdesát let je z pohledu lidstva krátká doba. Každé století je bohaté na události, i na ty válečné. Byly století, kdy se válčilo mnohem delší dobu než ve století minulém, tedy dvacátém. Pokrok a vývoj techniky ale zapříčinil, že dvě světové války, které v minulém století vypukly, byly nazvány světovými. Jednak svým rozsahem, ale hlavně počtem obětí.
II. světová válka oficiálně vypukla 1. 9. 1939. Nesvoboda ale naši zemi postihla dříve, po její okupaci 15. 3. 1939 a vyhlášení tzv. Protektorátu Čechy a Morava (německy Protektorat Böhmen und Mähren).
Doba války nebyla jenom historickou událostí, která se dá shrnout do suchých dat, zpráv a událostí. Bylo to období, kdy lidé museli žít svoje příběhy, svůj každodenní život. Plný starostí, ale i radostí. A o tom právě vrchoslavická výstava byla. O příbězích, které oprášili pamětníci a přetvořili je do vyprávění.
Obec Vrchoslavice se rozhodla po dohodě s Farností uspořádat výstavu v prostorách fary. Přesně 70 let od osvobození Vrchoslavic, tj. 2. května 2015, byla pamětníkem Františkem Sázelem (dnes bydlícím v Přerově) slavnostně přestřižena páska a výstava zahájena krásnou lidovou písní v podání Emílie Řezáčové Byla cesta ušlapaná. Její hlas se linul slavnostním zahájením výstavy, jako svěží vůně kvetoucích šeříků.
V podvečer 2. května se sešlo několik desítek dospělých a dětí (s rozsvícenými lampiony) před obecním úřadem, aby se vydali na lampionový průvod konaný u příležitosti 70. výročí osvobození Vrchoslavic. Průvod došel až k pomníku osvobození, kde starosta obce položil věnec k uctění památky padlým ve 2. světové válce. Malý pietní akt byl zakončen ohňostrojem.
Až do konce výstavy, tj. do neděle 10. 5. 2015, se mohli návštěvníci každý nepracovní den zaposlouchat do čtení vzpomínek pamětníků na konec II. světové války, v podání Lenky Štarhové a Adély Palíškové.
Pravidelné čtení vzpomínek se konalo v opravené části fary v přízemí. Rekonstrukce dvou místností byla dokončena i díky přispění obyvatel Vrchoslavic a Vitčic.
Podařilo se shromáždit vzpomínky desítky pamětníků.
Výstava se zaměřila hlavně na osvobození Vrchoslavic. Nebylo zapomenuto ani na osvoboditele - Rudou armádu, která 2. května 1945 nad ránem přinesla do obce po šesti válečných letech svobodu.
Část expozice byla věnována vzpomínce na občany, kteří v době II. světové války byli vězněni. Alois Svozílek byl zatčen jako student medicíny v Brně při studentských nepokojích. Antonín Sázel, člen odbojové skupiny, a Jan Ševčík byli zatčeni v roce 1944.
Při osvobozování obce padli 3 sovětští vojáci, mezi nimi jeden kapitán, 2 Rumuni, 10 Němců a 1 Maďar. Padlému kapitánovi byl vypraven pohřeb s vojenskými poctami. Všichni tři ruští vojáci byli po válce exhumováni a převezeni do Olomouce na společný hřbitov Rudé armády. V polích v okolí padlo mnoho dalších vojáků různých armád. Z občanů Vrchoslavic byli 2 zraněni těžce, 2 zraněni lehce, o život naštěstí nikdo nepřišel.
V průběhu druhé světové války došlo k vystěhování skoro 7 tisíc obyvatel ze 33 obcí z Drahanské vrchoviny. A protože pět takto postižených rodin našlo útočiště i ve Vrchoslavicích, byla část výstavy věnovaná i Drahanské vrchovině a jejímu vysídlení.
Výstavu během devíti dnů zhlédlo přes tři sta návštěvníků všech věkových kategorií. Mezi hlavní její tvůrce bezpochyby patří: Vladimír Horák, František Coufalík, Oldřiška Svozílková, Alžběta Kellerová, Květoslava Hřibová, manželé Nádbělovi, Stanislav Kroupa, Marie Šrámková z Brna, Josef Šrámek, František Sázel z Přerova, Zdeňka Palíšková, Věrka Rusnoková (roz. Pernicová) z Kulířova a další pamětníci. Všem patří velký dík za to, že se o své zážitky odhodlali podělit.
AdPa